Město Hlohov

Území Hlohovska bylo poprvé vyčleněno pro knížete Konráda v rámci dělení Slezska v roce 1177. Později bylo rozděleno na menší území, např. Olešnicko či Namyslovsko. Samotné Hlohovsko se stalo prvním územím ve Slezsku bezprostředně náležejícím české Koruně. Stalo se tak po smrti knížete Přemka Hlohovského v roce 1331. Na knížectví si činili nárok Přemkovi bratři, stínavský kníže Jan, zaháňský kníže Jindřich IV. Věrný a olešnický kníže Konrád, všichni leníci českého krále. Samotný Hohov a Bytom nad Odrou měly připadnout jako vdovský úděl kněžně Konstancii, sestře svídnického knížete Bolka II. Malého, odpůrce Lucemburků. Aby nedošlo k posílení moci svídnického knížete, rozhodl se Jan Lucemburský jednat. Využil tažení na pomoc německému řádu proti Polákům a přitáhl ke Hlohovu, jenž se po jednodenním obléhání vzdal. Bratry Přemka II. český král odškodnil a dal vyhotovit listiny dosvědčující, že Hlohovsko má nadále náležet k českému království. S nepříznivým vývojem se nesmířil zaháňský kníže Jindřich V. Železný, syn Jindřicha IV. Po smrti otce odmítl složit lenní hold a vojensky se postavil na odpor, ale štěstí mu nepřálo. Do lokální války mezi ním a Lucemburky totiž vstoupil polský král Kazimír, tentokrát však na straně markraběte Karla. Jindřich V. správně usoudil, že nemá šanci obnovit dřívější moc předků v zemi a v listopadu 1344 složil hold českému králi. Za odměnu obdržel polovinu knížectví a města Hlohova. Rozdělením však došlo ke vzniku destabilizačního prvku, protože do královského obvodu náležela i sídelní část města. Rozdělený Hlohov sice nepoklesl na politickém významu, ale nemohl se dále ekonomicky a demograficky rozvíjet. Roku 1360 přešla královská část knížectví do rukou svídnického knížete Bolka II. Malého a na konci 14. století do rukou těšínských knížat. Ke sjednocení obou částí došlo až roku 1480 během války o dědictví hlohovské, kdy se jej zmocnil Jan II. Zaháňský. Po několika majetkových změnách zůstalo Hlohovsko od roku 1508 v bezprostředním držení českých panovníků, a to až do roku 1742, kdy připadlo Prusku.

Busta Jana Lucemburského v triforiu katedrály sv. Víta

Ražby ve středověku

První, blíže nespecifikované mincovní právo, obdržel Hlohov již roku 1340 od Jana Lucemburského. Zda bylo využito, nevíme. První známé mince z hlohovské mincovny pocházejí až z 50. let 15. století. Tyto haléře nesoucí na aversu písmeno G a na rubu orlici ve čtverci, však byly raženy patrně knížetem Vladislavem Hlohovsko - Těšínským, o čemž svědčí i písemné prameny. Za městskou ražbu snad můžeme považovat velmi vzácný haléř s poprsím sv. Mikuláše, ražený někdy v 70. letech 15. století v rámci měnové reformy Matyáše Korvína.

Hlohovský haléř Vladislava II. Hlohovsko - Těšínského

K obnovení mincovní činnosti v Hlohově došlo až po třech desetiletích jako důsledek politiky Vladislava II. Jagellonského. V únoru 1491 byla totiž uzavřena tzv. Košická smlouva mezi českým králem a jeho bratrem Janem Albrechtem, uchazečem o polský trůn. Jan Albrecht uznal Vladislava za uherského krále a do doby než se stane polským králem, měl užívat některá slezská knížectví, mezi nimi také knížectví hlohovské. K naplnění smlouvy mělo dojít již příští rok, kdy se stal Jan Albrecht polským králem, ale Hlohovsko vrátil českému králi až roku 1498. Již následujícího roku obdržel knížectví další z Vladislavových bratrů, Zikmund. Právě Zikmund obnovil (se svolením panovníka) v Hlohově mincovnu a stál za měnovou reformou, k níž přistoupila řada slezských knížat a měst. Groše ražené v letech 1505 - 1506 velmi připomínají litevské mince, ale nesou jiný opis. V Polsku se těmto mincím říkalo "Bochnery" podle Friedricha Bonera, mincmistra hlohovské mincovny. Roku 1506 se stal Zikmund polským králem a předal Hlohov zpět českému králi. Mincovna tak dočasně zanikla.

Hlohovský groš Zikmunda Jagellonského z roku 1506. Jde o jednu z prvních datovaných mincí ve střední Evropě. Opis přechází z aversu na revers. SIGISMUNDVS DVX GLOGOVIE KAZIMIRI REX POLONIE NATVS (Zikmund, kníže hlohovský, syn polského krále Kazimíra)

Hlohovská "dlouhá mince"

K obnovení mincovní činnosti v Hlohově došlo až roku 1621, kdy zde byly slezskými stavy raženy mince na hranatém střížku, tzv. klipy. Teprve po ukončení ražby této nominálové řady začalo s mincováním samotné město. Bylo zde vyražen vzácný krejcar, dále pak několik typů 3 krejcarů (taktéž v podobě klip) a nakonec 24 krejcary. Mincmistrem byl zpočátku Jan Curtz, později jej nahradil Jan Jakub Huser. Všechny městské ražby pocházejí z roku 1622. Už v lednu, nejpozději v únoru 1623 byla hlohovská mincovna přeměněna v mincovnu vládní, přičemž mincmistrem zůstal již zmíněný Jan Jakub Huser. Ještě po kaládě, v roce 1625 zde byly raženy vládní grešle pod vedením mincmistra Jakuba Jamnitzera, ale téhož roku byla mincovna zrušena. Ve starší literatuře někdy bývá uváděn městský 1/4 tolar s titulem a portrétem Leopolda I., jde však o falzum z 19. století.

Hlohovské městské 3 krejcary se značkami obou zde působících mincmistrů

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Mince:

Mincovní značky:

Jan Curtz	Mincmistr	1622	Písmena I-C
Jan Jakub Huser	Mincmistr	1622	Písmena I-H

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Použitá literatura:

FUKALA, Radek: Slezsko, neznámá země Koruny české, Hradec Králové 2007

FRIEDENSBURG, Ferdinand - SEGER, Hans: Schlesiens Münzen und Medaillen der neueren Zeit, Breslau 1901;

KAŁKOWSKI, Tadeusz: Tysiąc lat monety polskiej, Kraków 1981

SAURMA - JELTSCH, Hugo von: Schlesische münzen und medaillen, Breslau 1883